Třeboň s Ježkem

Třeboň s Ježkem

Třeboň, to není zrovna letovisko s velkým L, ale pokud jste ve stavu, kdy hledáte klid, je to to pravé místo. A proč mluvím v lednu o letovisku? Protože jsme se s kamarádkou Verčou (Ježkem) rozhodly jet na letní dovolenou v září a protože jsem se k fotkám z pozdního léta dostala až o čtyři měsíce později.

Ježek chtěl road trip. Má elegantní bílou káru, kde okýnka stahujete kličkou. Jenže jeďte na road trip s někým, kdo na sedadle spolujezdce ztuhne a celou cestu skoro nemluví. Ježek se rozhodl, že bude mluvit tedy sám.  Začala mi vyprávět o dopravních nehodách, poukazovala na to, jak jsou kamiony nebezpečné a příležitostně nadávala testosteronovým jezdcům se silnějšími motory a slabšími rozumovými schopnostmi. Nevím, kde na takovou terapii přišla, ale musím říct, že se minula účinkem. Do Třeboně jsme však samozřejmě dojely v pořádku. Vyjely jsme večer, proto jsme přenocovaly v Lipnici, kde se mi zdál neskutečně krásný sen mytického ražení. Viděla jsem krajinu Vysočiny, snem trochu změněnou, kopce vyšší, údolí hlubší, na vrcholcích zalitých sluncem se proháněli býci, někdo je snad lovil. Chvíli mi připadalo, že v mém snu ožily pravěké jeskynní malby, tak to na mě působilo. Ráno jsem se probudila v takovém sváteční rozpoložení, s pocitem, který jsem neznala, jako bych spatřila něco tajemného a starodávného. Z barev snu, z jeho krásy jsem však vyčetla, že je dobrý.

 

Hostel s pávem

Náš pobyt v Třeboni se nevyznačuje žádnými dramatickými událostmi, příjemně to plynulo. Ubytovaly jsme se v zámeckém hostelu. Když se řekne slovo hostel, představím si barevné stěny, nábytek berkdeber a hlavně hodně mladých lidí, zlaté mládeže brouzdající Evropou. Aspoň takové jsou mé zkušenosti s hostely. Doposud mi připadaly všechny stejné: Mnichov, Paříž, Londýn, Amsterdam nebo třeba i Fléda v Brně, všechno mělo stejný nádech – místo, kde přespíš a při snídani tě kontrastní, často velmi křiklavé nánosy barev vyburcují k energickému útoku na město, kde se právě  nacházíš. Třeboň taková nebyla. Jednak mi uspořádání hostelu připomínalo zámeček v Jevíčku, kam jsem chodila na ZUŠku a jednak tam nebyli mladí. Byly jsme tam jen my dvě a dva manželské páry, které tam spolu jezdily, zdálo se nám bezmála čtyřicet let. Ráno jsme snídávaly venku na dvorku. Naší jedinou společností byl poměrně drzý ale hezký páv, který se nebál vyskočit na protější stůl a zanechat tam svůj ranní názor na svět. Takže naše snídaně na jednom stole a paví exkrementy na druhém, to je zážitek, který mi ještě žádný hostel nenabídl.

 

Městečko, kde se zastavil čas

Samo město bylo podobně ospalé jako situace v hostelu. Ale nám to nevadilo. Jezdily jsme se koupat, četly jsme si, lakovaly jsme si nehty na nohách a prohlížely si je v průzračné vodě lomu, jedly jsme zmrzlinu, pily jsme víno, koupily jsme si  dva lahváče a vypily je pod hvězdami, ráno jsme navštěvovaly kavárnu, večer restaurace s rybími specialitami, kde pojem bezmasé jídlo hraničil s nadávkou. Jo, a obsluhoval nás James Bond, to se nám obzvlášť líbilo. Byly to poslední dny horka, pamatuji si, že když jsem odjížděla z Třeboně, tak celou cestu pršelo. Léto v ten den totiž skončilo. Den dva předtím jsme se ještě u lomu opalovaly a spálily.

Moc jsem nefotila, ale přece jen, hostel se nedal opominout. Chodba byla zdobená umělými květinami a na stěnách visely reprodukce od Jana Zrzavého. Stěny však zdobily i portréty různých skladatelů a tuším, že i nějaké partitury. Nebo si to pletu. No, je to možné, protože jednoho večera jsem na chodbě zažila dost velký šok. Narazila jsem na netopýra, který vletěl do zámku. Netopýra v místnosti jsem nepotkala poprvé, takže jsem chtěla zachovat klid. Jenže to vypadalo, že mu echolokace přestala fungovat. Naprosto zmateně lítal sem a tam, což by mi nevadilo, ale on na mě dělal nálety. Když mě pak Ježek sledoval,  jak prchám před netopýrem, musel si myslet, že echolokace se porouchala i mně. Takže jsme mohla podobu chodby šokem zapomenout.

Co nás ale zarazilo víc než opilý batman, byla tzv. společenská místnost, nezapomenutelný to prostor. Byl to velký stroze působící pokoj, kde bych se asi moc družit nechtěla. Představa společnosti dle této místnosti je následující: lidé se sesednou kolem televize. Je pravda, že vzadu byla pohovka, na stěně visely tibetské modlitební praporky. Možná lidé své modlitby posílají po průvanu, když zrovna běží reklamy a někdo zapomene zavřít dveře do chodby, když jde na záchod. My jsme místnost našly opuštěnou a tichou. Na druhé stěně byly ještě otisky rukou. Do této místnosti se nesmělo s jídlem. Tak jsme se šly radši podívat na Schwarzenberskou hrobku, kde jsme nafotily mnoho našich portrétu. Na památku jsme zareagovaly primitivně, začaly jsme se fotit. Ježek naznal, že jsem u hrobky ožila. Ale abych to uvedla na správnou míru, ožila jsem ne proto, že to byla hrobka, ale protože se jednalo o romantickou architekturu v novogotickém stylu. U mě to prostě je důvod k radosti. Ovšem jediná moje fotka, kterou jsem schopna sdílet, je fotka, kde moc nevím, co dělám. Ježek je zvyklý na jiný typ foťáku a tak, když mě chtěla vyfotit, vyfotila nejprve kanál. Neberu si to osobně. Všimněte si taky stromů kolem hrobky, některým to místo, zdá se, nesvědčí.

Další „atrakci“ kromě hrobky byl rybník Svět s krásným ostrůvkem, který mi připomněl jednu knížku. Tu jsem četla tak ve třetí třídě. Pamatuju si, jak jsem chodila do knihovny a byla bezradná, co si půjčit. Zpočátku to tedy bylo dílo náhody. Z knížky si už nic nepamatuju, ale zůstal ve mně obraz toho ostrova, který jsem nyní objevila v Třeboni. Připomíná mi tvar srdce a kde jinde by se mělo srdce nacházet než právě ve světě.

 

Pozn. 1.: Vysvětlení fotky s petkami plných vody – jely jsme se na celý den koupat a bylo vedro. Neboli – pitný režim :)

Pozn. 2.: Omluvte prosím variantní používání ženského a mužské rodu u sloves vztahujících se ke jménu Ježek, ale my to tak používáme.

Pozn. 3.: Popisky fotek jsou ve zmenšených náhledech (podržet myš na obrázku).

 

Submit a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>