Sny a uzdravení

Sny a uzdravení

Nad knihou Johna A. Sanforda o významu a důležitosti našich nočních snů

Všem lidem se prý zdají sny, ale ne všichni si je pamatují. V dnešní době už snům nepřikládáme žádný význam. Považujeme je za zmatené výplody odpočívajícího mozku, v nichž se plete páté přes deváté, od opominutého vjemu, přes emočně vyčerpávající rozhovor, až po zaprášené vzpomínky. To všechno v prapodivném surrealistickém mixu. Často jsem svědkem toho, že když se mi někdo svěří se svými sny, neopomene sen a jeho zdánlivou pomatenost degradovat poznámkou, že to byl „jenom sen“ nebo, že je to blbost. Jindy lidé, ale stále v žertu, přicházejí s pochybnostmi, jestli jsou normální, když mají tak šílené sny, čímž sen odsouvají do sféry emisí chorého mozku. Moje maminka například po takovém vyprávění nazná, že je blázen. Kamarád, který mi vyprávěl sen a poslechl si můj přibližný výklad, náš rozhovor zakončil tím, že je rád, že na takové věci nevěří. Když to doženu do extrému, je to jako kdyby řekl, že nevěří sám sobě. Distancovat se od svých snů je škoda. Díky snům máme možnost poznat sami sebe. Sny totiž nelžou a nepřetvařují se.

Potenciál snů

Do ruky se mi dostala útlá kniha od Johna A. Sanforda nazvaná Sny a uzdravení, která je stručným úvodem do problematiky výkladu snů. Vychází z Jungova pohledu na sny. Jung na rozdíl od Freuda uznával při výkladu snů i duchovní stránku člověka. Sny tedy nejsou jen libidózním vyjádřením pudů a potlačených přání. Sny nezobrazují jen nekontrolovatelné síly v člověku, ale mohou dokonale posloužit k dalšímu vývoji duchovní stránky člověka. Podle Junga sny znamenají přesně to, co říkají, jenže k nám mluví symbolickým jazykem, kterému nerozumíme. Je to něco, jako když nerozumíme slovům cizího jazyka, v takovém případě bereme do ruky slovník. V případě snů jsme však slovníkem my sami. Sny totiž přesně vyjadřují stav naší duše, našeho nitra. Každý sen říká: „dnes to v tvé duši vypadá takto.“

Pochopit své sny a reagovat na ně je nejlepší a chcete-li také nejlevnější způsob terapie. Nutný předpoklad k úspěšné snové práci je však sny si pamatovat. Sanford tvrdí, že lidé, kteří jsou příliš zaměstnaní vnějším světem si své sny pamatují hůře než introverti. K zapamatování snů dobře neposlouží ani alkohol, drogy či sedativa. Přirovnává sny k plachým rybkám: „Nemůžete lovit ryby, když je plašíte velkým hlukem.“ Dodává poznámku, která by neměla být přehlédnuta: „Zapamatování snů samo o sobě není žádná psychická ani duchovní ctnost. Důležité je to, co s našimi sny a životy učiníme.“ Pokud se chcete svým snům opravdu věnovat, naučte se zapsat si sen bezprostředně po probuzení. Před usnutím zase pomáhá chvilka ztišení, introspekce, rekapitulace pocitů vyvolaných dnem a jeho událostmi.

Snové obsahy

Sny mají svůj záměr, snaží se rozšířit naši osobnost a náš život. Okamžitě upozorňují na to, když v životě něco skřípe. Ve snech se vynořují staré bolesti, křivdy a nenaplněné ambice. Sen slouží jako detektor sebeklamu. Může se nám například jevit, že jsme se vyrovnali se svou minulostí, že jsme odpustili a našli jsme odpuštění, že žijeme relativně klidný, spokojený a zajištěný život. Jenže v tu chvíli kontruje sen a vytahuje kostlivce ze skříně a říká nám, že vůči sobě máme ještě nemalé dluhy. Zvláštní pozornost věnujte těm snům, které se opakují. To vám totiž nevědomí říká, že tato záležitost stále není dořešena a stále není pochopena vašim vědomím. Já takové sny mám (je to hned několik okruhů). Kdo má obdobné zkušenosti s opakujícími se sny, možná mi dá za pravdu, že sny se neopakují slovo od slova. Sen se vždycky trochu změní, pokouší se k nám mluvit jinými symboly, když ty minulé nebyly pochopeny. Nicméně pokud scénář a pocit zůstává obdobný, je jasné, že jsme zatím nic nepochopili. Pokud dojde k sebemenší změně ve vědomém životě vztahující se k dané problematice, nastává také změna ve snu. Sny se skutečně snaží vyčistit terén, snaží se, abychom dosáhli harmonie se sebou samými.

Práce se sny

Sny pocházejí z denního života, osobního nevědomí a kolektivního nevědomí; tyto vrstvy se mohou, ale také nemusí, v jednom snu prolínat. „Zapisovat sny“, tvrdí autor „je jako požádat nevědomí o pomoc.“ Zapsat si sen ale nestačí. Je potřeba jej zkoumat a promýšlet, co nás k němu napadá, jaké asociace nám přicházejí na mysl, protože význam snu se nenachází někde vně, ale v nás samých. Při snové práci je potřeba položit si otázku, jak jsme se ve snu cítili. Výklad snu probíhá postupně, můžeme se k němu vracet a promýšlet detaily. Chceme-li pochopit sen, platí jedno důležité pravidlo: „Čím jasněji sen chápeme, tím stručněji dovedeme vyjádřit jeho smysl. (…) Dá-li se podstata snu vyjádřit jednou větou, jsme s největší pravděpodobností na správné cestě.“ To, že je sen velkým pomocníkem našeho vývoje, naznačuje i fakt, že sny reagují na to, jak byly či nebyly předchozí sny pochopeny. Jedním z dobrých způsobů, jak své sny pochopit, je vyprávět je někomu. Váš posluchač ale musí být obdobně naladěn jako vy. Vyprávění (a to platí nejen pro sny) umožňuje znovuprožití. Sny často vyjadřují přísliby a možnosti, což si ovšem nelze plést s nějakým předpovídáním budoucnosti, sny pouze naznačují, co by mohlo být, kdybychom zaujali ten který postoj. Člověk, který se svými sny pracuje, se snaží zjistit, k jakému postoji ho sen nabádá a co je správné. Zdá se, jako by nevědomí vědělo víc než vědomí, které je často obětí mnoha korekcí, předsudků a zkreslení reality. I když se nám zdají zlé sny, je to pro nás dobré; snový hlas k nám mluví symbolickou řečí a nabádá ke změně. Protože ve zlých snech nikdo nechce žít. Autor poznamenává: „Účinek ¨špatného¨ snu lze odvrátit správnou změnou vědomého postoje a naději ¨dobrého¨ snu můžeme zmařit, nesetrváme-li ve správném směru vývoje.“

Sen je nejlepší rádce a průvodce na cestě k sobě. Naši předkové to věděli a snů si vážili. Sny byly považovány za boží posly. Lidé odcházeli do pustin a v klidu, samotě a ztišení pobývali v pustině, aby tam mohli snít, aby k nim přišel sen, který dá jejich životu smysl, který jim ukáže cestu. Dnes nad sny většina lidí mávne rukou, i to je indikátor toho, jaká je naše doba. Je nemocná, psychologové a psychiatři mají plno, psychosomatické choroby nás požírají za živa, jenom proto, že jsme si pyšně zacpali uši před hlasem nevědomí, které má pro naše problémy mnohem jednodušší a účinnější řešení než přetechnizovaný syntetický svět.

Knihu Johna A. Sanforda mohu doporučit všem, kteří nestrkají sami před sebou hlavu do písku. Neseďte na pustém ostrově vědomí, ponořte se, jednou by třeba mohla přijít vlna a nemilosrdně vás smést. Ignorovat své sny zajisté neznamená ohrožení na životě, ale na kvalitě života ano.

John A. Sanford, Sny a uzdravení. Stručný úvod do teorie výkladu snů, Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2003, 142 stran.

Submit a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>