Nicholas Carr, Nebezpečná mělčina

Nicholas Carr, Nebezpečná mělčina. Jak internet mění náš mozek. Analýza stavu lidské psychiky v době digitální, Dauphin 2017, (orig. 2011).

Ve vlaku

Ve vlaku

Krátká povídka, kterou věnuji dědečkovi z Jevíčka.

A přesto říci životu ano

A přesto říci životu ano

Ráda bych zauvažovala o symbolu války (druhé světové), který mě ve snech doprovází už tak dlouho. Nevím, kdy se mi válečný sen zdál poprvé, snad někdy na střední, když jsem četla Jiskru života, pak to mohlo pokračovat při četbě Ladislava Fukse. Jenže ty sny samozřejmě nejsou podmíněny pouze četbou knih. Musela jsem v těch válečných obrazech podvědomě objevit něco, co mi bylo blízké, nějaký pocit. Nutno připomenout, že jsem byla vždy na staně „obětí“, byla jsem prostě normální člověk, kterému se  svět mění před očima. Přichází krutá zvůle, která ho smete. Nacismus je pro mě obrazem čistého zla. Je to pro mě obraz pekla....

Máj, masky čas

Čekám v obchodě. Čekám, až na mě přijde řada a budu moci vyslovit své přání, jehož splnění si hodlám zaplatit. Nespěchám. Čekám opodál a očima oprašuji tady lustry, snad z doby Husákovy, tam porcelán, kterému by slušelo méně mysliveckých motivů. U pultu stojí zákaznice v leopardím baloňáku, za pultem prodavačka, která zápasí s velikonočním beránkem. „Jak to chcete zabalit?“ vyhrkne gladiátorka na leopardí ženu.

Prohlížím si ji. To není jen baloňák, to jsou i leopardí legíny, botky a kabelka. Její tělo dávno ztratilo formu a mně v hlavě vytanula dnešní zpráva na Novinkách.cz, které nás informují...

Úryvek z Knihy neklidu

Úryvek z Knihy neklidu

Fernando Pessoa, Kniha neklidu (úryvek z 18. 07. 1916):

„Lidská duše se tak nevyhnutelně stává obětí bolesti, že zakouší bolestné překvapení i z toho, co se dalo čekat. Člověk, který celý život mluví o ženské nestálosti a vrtkavosti jako o čemsi přirozeném a typickém, bude nesmírně sklíčen, když ho zaskočí zrada v lásce – jako by byl odjakživa pevně věřil či doufal v ženskou věrnost a stálost.

Právě tak člověka, který má všechno za prázdné a plané, nečekaně zasáhne zjištění, že jeho spisy pro nikoho nic neznamenají, že jeho úsilí někoho poučit nikam nevede...

Sny a uzdravení

Sny a uzdravení

Nad knihou Johna A. Sanforda o významu a důležitosti našich nočních snů

Všem lidem se prý zdají sny, ale ne všichni si je pamatují. V dnešní době už snům nepřikládáme žádný význam. Považujeme je za zmatené výplody odpočívajícího mozku, v nichž se plete páté přes deváté, od opominutého vjemu, přes emočně vyčerpávající rozhovor, až po zaprášené vzpomínky. To všechno v prapodivném surrealistickém mixu. Často jsem svědkem toho, že když se mi někdo svěří se svými sny, neopomene sen a jeho zdánlivou pomatenost degradovat poznámkou, že to byl „jenom sen“ nebo, že je to blbost. Jindy...