Máj, masky čas

Čekám v obchodě. Čekám, až na mě přijde řada a budu moci vyslovit své přání, jehož splnění si hodlám zaplatit. Nespěchám. Čekám opodál a očima oprašuji tady lustry, snad z doby Husákovy, tam porcelán, kterému by slušelo méně mysliveckých motivů. U pultu stojí zákaznice v leopardím baloňáku, za pultem prodavačka, která zápasí s velikonočním beránkem. „Jak to chcete zabalit?“ vyhrkne gladiátorka na leopardí ženu. Prohlížím si ji. To není jen baloňák, to jsou i leopardí legíny, botky a kabelka. Její tělo dávno ztratilo formu a mně v hlavě vytanula dnešní zpráva na Novinkách.cz, které nás informují o tom, že kanadskou vesničku děsí mršina nafouknuté velryby, jež hrozí explozí. Přemýšlím, co přimělo tuto tichou a pomalostí prošpikovanou ženu zahalit svoje...

Zloději snů

Zloději snů

Je na denním pořádku, že vám někdo nebo něco uloupí sen (myslím ten noční)? Ale správné to není. Proti krádežím všeho druhu se dá pojistit. Ale co dělat s krádeží snu? Tento text nechce být nářkem nad starými zlatými časy, kdy se žilo pomaleji, chce pouze znovu připomenout důležitost snů pro člověka a jeho duševní rovnováhu. Nepolapitelný delikvent a recidivista Za velkého nepřítele snu považuji stres. Stres nám brání klidně usnout a klidně vstát. Tedy usnout, když jste unaveni a vstát, když jste odpočatí. To je ideál, od kterého se odklání stále více lidí. Spousta z nás vstává s budíkem a spousta z nás těsně před zazněním budíku (k nim patřím i já). U druhé skupiny spáčů by se dalo předpokládat, že jsou odpočatí, jelikož se vzbudili samovolně. Ale není tomu tak....

Stále na cestě

Stále na cestě

Opět se mi vyrojilo pár maleb, které zde pohromadě vystavím. Tenhle web je samozřejmě hodně skrytý, je to taková poklidná archivační nástěnka, kam si postupem času přišpendluji svoje obrázky. V hlavě mám teď docela dost krajin, dokonce jsem viděla i nějakou figurální stínohru, ale do toho se ještě rozhodně nepustím. Ony ve skutečnosti ty vidiny nejsou ani moc konkrétní, je to spíš takový pocit, že musíš vzít štětec do ruky a že se bude něco dít a to něco tě vyvede z všednosti a řekne ti, že dokud tvoříš a cítíš, že si nelžeš do kapsy, tak ještě není tak zle, jak se ti občas zdá. Ráda bych pokračovala nějakými nokturny, ale vždycky, když začnu malovat, tak mě to zavede jinam. Zůstávám stále u nadhledu a rozložitých scén, kde velkou roli hraje nebe, horizont a...

Malbou na zdraví

Malbou na zdraví

V poslední době je už jen málo činností, které mě drží nad vodou. Vrátila jsem se k malbě. Od druhé třídy základní školy jsem chodila do tzv. výtvarky na ZUŠku. Občas jsem v lavici smutně koukala z okna a záviděla děckám, co lítaly po venku. Ale nakonec jsem do výtvarky za panem učitelem Čadílkem, který docela dost kouřil, chodila celých dvanáct let. Pan Čadílek nám dal dobré základy, moc ráda na něho vzpomínám. (Tak podobný styl se užívá v amatérských memoárech, to je bomba). Poznámka pod čarou: cigaretám jsem nikdy nepropadla. Po gymnáziu jsem nastoupila do Olomouce na pedagogickou fakultu na výtvarku – češtinu. Po roce v Olomouci jsem přestoupila do Brna na Filosofickou fakultu a výtvarně tvořit jsem přestala docela. K výtvarce jsem se vrátila, když jsem...

Akvarelová dovolená

Akvarelová dovolená

Tak jsem poprvé v životě malovala na akvarelový papír. Je to požitek. Byl to jen test, jak bude papír přijímat barvu, takže jsem jej ani nevypínala na podložku. Akvarelový papír je papír o větší gramáži a rozličné hrubosti povrchu. Papír, který jsem si vybrala, sice nemá 300g/m2 (tato a vyšší gramáž je na akvarel nejvhodnější, méně vhodná je už pro peněženku), ale je těžší a strukturovanější než papíry, které jsme dostávali ve škole v hodinách výtvarky (ani na ZUŠce jsme nikdy nepracovali s lepším materiálem). Proto jsem byla překvapená, jak hezky se s takovým papírem pracuje, i když mám poměrně obyčejné akvarely a rozhodně nevlastním sobolinové štětce. První akvarel, který jsem zkusila, bylo svatební přání (trošku neobvyklého A4 formátu). Můj dobrý kamarád David...

Sny a uzdravení

Sny a uzdravení

Nad knihou Johna A. Sanforda o významu a důležitosti našich nočních snů Všem lidem se prý zdají sny, ale ne všichni si je pamatují. V dnešní době už snům nepřikládáme žádný význam. Považujeme je za zmatené výplody odpočívajícího mozku, v nichž se plete páté přes deváté, od opominutého vjemu, přes emočně vyčerpávající rozhovor, až po zaprášené vzpomínky. To všechno v prapodivném surrealistickém mixu. Často jsem svědkem toho, že když se mi někdo svěří se svými sny, neopomene sen a jeho zdánlivou pomatenost degradovat poznámkou, že to byl „jenom sen“ nebo, že je to blbost. Jindy lidé, ale stále v žertu, přicházejí s pochybnostmi, jestli jsou normální, když mají tak šílené sny, čímž sen odsouvají do sféry emisí chorého mozku. Moje maminka například po...