Krajiny z Marťanské kroniky
Mám strach z létání. Přesto mě ptačí perspektiva přitahuje. Toto album zachycuje cestu od ptačí perspektivy k marťanské.
Adamov
Adamov je dost bizarní město na to, aby se mi tam líbilo, minimálně aby mě při jeho návštěvě přepadl pocit, že z denní rutiny mě někdo vytáhl zrezivělým hákem a mrštil mě do okurkového láku, v němž si plavu a nenacházím dno ani stěny sklenice. Občas mezi tempy narazím do cibule, nebo se mi noha zamotá do větví kopru. Zkoprním? Ne, plavu dál a v té kyselé a zakalené vodě najednou začíná svítat, jak v mlze se světelní hadi doplazí do mých zorniček, voda zprůzrační a já se rozhlížím a vidím dál a pak ještě dál, až uvidím úzké a poměrně hluboko zařízlé údolí z obou stran opentleno soustavou kopců. Táhne mě to tam, nejsou to žádné pudy či instinkt, tahounem je spíš proud nebo setrvačnost, ale možná se ty čtyři pojmy od sebe zas tolik neliší. Při návštěvě nových míst...